Historie plemene

Stafordšírský bulteriér je v Anglii znám již přibližně 200 let, samozřejmě, že ne pod jeho dnešním názvem, ale jako poměrně přesně definovaná forma bojového psa. Všichni autoři jsou zajedno, v tom, že vznikl ze starého bojového psa a jeho podstatné rysy se dodnes udržely. Patří mezi ně síla a obratnost, relativně těžká hlava se širokým čenichem a výraznými čelistmi.


W. Jünemann uvádí ohledně historie vzniku staffordshire bulteriéra tři možné varianty:
1. Je to přímý potomek psa "Old English Bulldog", který byl chován v lehčích formách podobných teriérovi.
2. Je to "polokrevník"  Bulldog - Terrier (také proto snad občas používaný název "Half and Half Dog" - pes půl na půl).
3. Pes vznikl kolem r. 1800 křížením "Old English Bulldogs" a různých teriérů. Výsledkem těchto křížení byl 30 až 40 liber těžký " Bull and Terrier"

Chovateli takových psů byli dělníci z oceláren, z dolů a těžeben hrnčířské dílny. Pes si musel na živobytí vydělávat sám, protože jinak by si nezasloužil krmivo. Musel tedy bojovat a podle výkonu psa se posuzovala vážnost majitele. Staří barevní Bull and teriéři však nepracovali pouze v ringu při zápasech pes proti psovi, ale poskytovali pánovi i drahocenný příjem peněz, když v lese dávili jezevce a lišky a ve městech krysy. Tato rasa se vyvíjela v těsných prostorách dělnických obydlí. Pokud by byl tento pes takový krvelačný zabiják, jak ho popisuje občas bulvární tisk, pak by bylo pro něho v mnohodětných rodinách sotva místo a nikdy by v Anglii nedosáhl takového rozšíření. Od doby svého vzniku byli stafordšírští bulteriéři již na přelomu 18. a 19. století natolik oblíbení zejména v rodinách střední Anglie, kde žili v prostředí plném lidí a dětí a ve kterém se formovala jejich jedinečná povaha, že se stali nedílnou součástí jejich životů. A i to přispělo ke stále častějším a silnějším protestům veřejnosti proti zápasům zvířat, včetně psů všech plemen.

Čistokrevný chov stafordšírského bulteriéra začal teprv ve třicátých letech 20. století. 26. dubna 1935 zveřejnil Joe Dunn v listu "Dog World" standard staffordshire bulteriéra. Ten zůstal v platnosti až do r. 1948 a nové zpracování obsahovalo jen málo změn. V roce 1939 bylo toto plemeno oficiálně uznáno Kennel Clubem.

Prvním stafordšírským bulteriérem importovaným do ČR byla v r. 1989 fena Devilmoor´s Glouster, která však nebyla nikdy využita v chovu. Až druhá fena Alice vom Crownhill byla jednou ze zakladatelek chovu u tehdejší ČSFR.


Uzlík
U plemene stafordšírský bulteriér je často jako emblém používán uzel. Tento znak je zároveň symbolem hrabství Stafford. Horníci zde pracovali ve stísněných a nebezpečných štolách, proto se navzájem jistili provazem přivázaným k opasku právě tímto uzlem. Tento znak jistoty a spolehlivosti se stal příznačným znakem plemene nejen pro kraj jeho původu, ale také pro jeho povahu, která právě jistotu a spolehlivost představuje. Poprvé se objevil již ve 14. století jako rodinný symbol, znakem stafbulů se stal až mnohem později.


Stafordšírský bulteriér dnes
Velká obliba stafordšírského bulteriéra, nejen v Británii, vyplývá z toho, že tento prakticky bezproblémový, veselý pes s pevnými nervy, má velmi otevřenou povahu. Stafík a děti? Ne nadarmo má v zemi původu přezdívku "baby-sitter dog" nebo "nanny dog". je to mimo jiné tím, že bez problémů snáší i drobné dětské ústrky. je přítulný, ale zároveň velmi vyrovnaný. Navíc má značný smysl pro humor a není náladový. Ostatně právě rodiny s mnoha dětmi byly po staletí jedním z nejdůležitějších faktorů, který toto plemeno formoval. S výchvou psa však musí nutně probíhat i výchova dětí. Pes je kamarád, ale ne pasivní hračka, které lze ubližovat, jak se dítěti zamane. I malé děti se musí naučit respektovat psí potřeby, jako je potřeba odpočinku a spánku.

Ke zvířatům chovaných v domácnostech, ale třeba i k hospodářským zvířatům jsou stafíci schopni vypěstovat si přátelský vztah nebo je ignorovat. Faktem ale je, že prioritou jsou pro ně lidé, na které jsou velmi silně fixováni, a naopak přítomnost psů nemusí dospělý staford vždy ocenit. Sami spory mezi psy zpravidla nevyhledávají, ale jsou-li napadeni, razantně se brání. Někdy je soupeř pouze vydatně oslintán. V každém případě se stafík, jinak velmi tichý, ozývá opravdu hrozivě. Mnohdy to také tím končí a stafík svého soupeře prostě jen seřve.

Stafbul není přirozeně teritoriální pes, je proto nesmysl, pořizovat si ho jako hlídacího psa nebo psa na osobní ochranu. Útok na člověka je v rozporu s jeho myšlením, které mu velí vidět ve všech lidech dobré a nezáludné bytosti, které má milovat. To však neplatí při obranách ve sportovní kynologii. Zde se využívá kořistnického pudu psa a stafíci tuto disciplínu milují.

 S láskou a důsledně vychovávaný stafordšírský bulteriér je opravdu jedinečným společníkem. Je to dobře cvičitelné plemeno s výbornou povahou, motivovatelností a nadprůměrným fyzickým fondem. Stafíci jsou odvážní a rychlí psi s dobrou pamětí. Díky těmto vlastnostem jsou naprosto ideální pro nejrůznější druhy aktivit - od sportovního nebo loveckému výcviku, záchranařiny, přes různé "bull" sporty, coursing, flyball, dogfrisbee, dog dancing až po využití v canisterapii nebo při dogtrekkingu.

A na závěr jeden citát:
"Stafordšírský bulteriér není pouhé plemeno, je to kult. Ctitelé tohoto psa s hladkou a lesklou srstí, který pochází ze střední Anglie, jsou často slepí ke skutečnosti, že existují také jiné druhy psů"

Použitá literatura:
Räber, H.: Encyklopedie Plemena psů, Blesk,1995  
Říha,M.: Bulteriéři plemena celého světa, ČMKI, 2011
Spies,Z.: Stafordšírský bulteriér, Vašut, 2005
Volšická,J.: Stafordšírský bulteriér, SBTC CZ, 2010